Náš ambasador - Tadeáš Šíma

Rádi bychom vám představili dalšího z našich ambasadorů. Tadeáš Šíma alias @tadytada je milovník a ochránce přírody, cestovatel, cyklista a dobrodruh. Dálky ho lákaly už od dětství a čím byl starší, tím větší dálky to byly. Z našich luhů a hájů se začal postupem času vydávat do vzdálenějších oblastí. Nejprve projel s kamarádem stopem Evropu, pak se podíval i na mnohá místa do Asie, Afriky a nyní se nachází ve Střední Americe. A teď už to necháme na něm...

Ahoj, tady Táda =)

Narodil jsem se v roce 1992 v Prachaticích kousek od Šumavy. Již od útlého věku jsem absolvoval spoustu dobrodružných výprav do přírody se svými kamarády. Jednalo se o jedno- i vícedenní pochody a čundry českou krajinou. Sbalit si všechno potřebné do batohu a vyrazit do přírody, trávit noci u ohně a plavat v řece, to byly od malička pro mě velice vítané zážitky, které jsem od života chtěl. Dodnes je tohle trávení volného času vryto pod moji kůži a neustále ho rozvíjím a přiživuju. Cestování, ochrana přírody a pobyt v ní se staly pro mě životním stylem.

V sedmnácti letech jsem poprvé vyrazil na větší cestu za hranice. S kamarádem Tomášem jsme prostopovali skrz naskrz evropský kontinent. Během svých studiích na ČVUT v Praze jsem stihl pár expedic do Asie. Například do Íránu, kde se nám s Tomášem podařilo vystoupit na nejvyšší sopku Asie – Damávand - a v Kyrgyzstánu se nám poštěstilo objevovat pohoří Ťan-Šan s jeho vrcholky. Hory mi přirostly k srdci. Vždy, když byla možnost, vyrazil jsem mezi ně. Ať už to bylo za humny v rakouských Alpách, na divokém Kavkazu nebo na Balkáně, vždy se zaujatě a s pokorou pohybuju v jejich jedinečné společnosti.

Následně jsem si pořídil kolo. Zjistil jsem, že právě na kole dokážu najít svobodu, kterou na svých cestách vždy hledám. Rovněž jsem přišel na to, že i na kole se dají ukrajovat dlouhé vzdálenosti. Jakmile jsem úspěšně dokončil obor Plánování a řízení krizových situací, nečekal jsem ani na promoce a vyrazil na svém kole do Afriky. Podařilo se mi dojet z Prachatic do Kapského Města. Celá cesta měla spoustu nástrah a nebyla jednoduchá. Africká etapa měřila přes třináct tisíc kilometrů, což je asi šest set padesát třešňáků. Vytvořil jsem totiž umělou jednotku vzdálenosti a pojmenoval ji podle naší chalupy v Třešňovém Újezdci - 1 třešňák = 20 km. Vždy se totiž na cestu vydává snáze, když je před vámi jen pět třešňáků než sto kilometrů.

Cestu komplikoval složitý terén, samota i nevyzpytatelné africké počasí. Během výpravy jsem byl přepaden, okraden i zraněn, avšak Afrika se pro mě stala srdeční záležitostí, vždy se tam budu rád vracet. O celé cestě mi vyšla kniha Na kole přes Afriku, která byla nominována na Cenu Hanzelky a Zikmunda za nejlepší cestopis roku. Kniha se již dočkala dotisku a má i svou audioverzi, kterou načetl Matouš Ruml.

Africká expedice mi otevřela oči, co se ochrany přírody týče. Na cestě jsem se setkal se svým kamarádem Arthurem Sniegonem, rodákem z Třince, který se vypravil do Afriky pod vlastní neziskovou organizací Save elephants zachraňovat slony a další vzácné druhy zvířat. Měl jsem možnost na vlastní oči spatřit pytlácké tábory, pasti v lese, uhynulé slony nebo třeba šimpanzí sirotky. Do Afriky jsem se proto musel vrátit a přispět svou rukou k dílu, které tam již Arthur v minulosti započal. Sehnali jsme fotopasti a na pytláckých stezkách v Kongu je montovali. Dodnes nám tato technika v lesích Konga dobře slouží a pomáhá ve vyšetřování.

Další cyklistické dobrodružství na sebe nenechalo dlouho čekat a já se vypravil na cestu přes Arabský poloostrov. Vyrazil jsem z Ománu a zřejmě jako první Čech jsem na kole přejel celou Saudskou Arábii. Má cesta následně vedla přes Jordánsko, Izrael, Kypr a skončila v Turecku těsně před tím, než se po celém světě rozšířila pandemie. Na konci cesty mi na tachometru svítilo přes dvě stě třešňáků. O této expedici vzniká nová kniha, která bude doplněna o zkušenosti z pytláckých stezek v Kongu.

V roce 2022 se mi podařilo vylézt na nejvyšší horu celé Afriky - Kilimandžáro. Měl jsem možnost pod horou na východě kontinentu objevovat národní parky plné zvířat a porovnávat chování tamějších lidí s chováním těch na západě Afriky. Před pár lety jsem začal provozovat další kratochvíli úzce spjatou s přírodou, a tou je paragliding. Pozorovat krajinu z ptačí perspektivy považuju za obrovské privilegium. Mohl jsem takto létat nad pohořím Usambara v Tanzánii, v italských Alpách, na Kanárských Ostrovech i u nás v Beskydech. Téhož roku jsem byl pozvaný kamarády na maličký ostrov v Indonésii. Tam jsem trávil tři měsíce psaním a budováním ekoresortu s přesahem do ochrany tamější přírody.

Momentálně se nacházím na dalším kontinentu - v Americe. Můj záměr je projet státy Střední Ameriky od Kostariky až po Mexiko. Pojedu na kole a s sebou beru i můj lehoučký padák. Když se poštěstí, v dubnu bych měl došlapat pod nejvyšší sopku Severní Ameriky - Pico de Orizaba. Na vrcholku této „Hvězdné hory“, jak ji pojmenovali místní indiáni, by měla celá expedice vygradovat. Během své cesty posílám pohlednice z destinací, které navštívím. Před pár lety jsem totiž založil projekt s názvem: Pohled pro Adama. Adam je můj kamarád, který si před pár lety vyslechl diagnózu kvadruplegik a je upoután na lůžko. Naše rodiny se znají celý život a já se rozhodl mu svým cestováním pomoct. Lidé si u mě mohou objednat pohlednici z různých koutů světa a přispět libovolnou částkou. Já za vybrané peníze sháním známky s pohlednicemi a zbytek peněz putuje Adamovi na účet.

Celou cestu budu dokumentovat a vy můžete být u toho se mnou na sociálních sítích Facebook a Instagram.