Kuchař, fotograf a cestovatel tělem i duší, to je náš ambasador Filip Mihok alias @montespirit. A nedávno vyrazil za dalším dobrodružstvím - tentokrát do Jižní Ameriky, konkrétně do Chile. Slíbil, že nám své zážitky zprostředkuje pomocí několika deníkových zápisků. Tady je první z nich:
Před rokem, když jsem se vracel z jednoho lezeckého výletu v Alpách, mě napadlo oslovit Martina, kterého jsem znal jen z Facebooku. Chtěl jsem se "posunout trochu výš" v horách. Martin mi odepsal, že za rok plánuje vyjet do Chile a že se můžu přidat. Během toho roku jsme se viděli jen dvakrát a potřetí až na letišti před odletem. Odletěli jsme den po Vánocích.
Krátce po příletu jsme se s Martinem vydali na dva týdny do pouště Atacama. Naším cílem bylo se zaklimatizovat, vylézt co nejvíce "šestek" v okolí a pokud to hora dovolí, stanout i na vrcholu Ojos del Salado, který je se svými 6891 m n. m. nejvyšším vulkánem na světě.
SUMMIT DAY - OJOS DEL SALADO, 6891m n. m.
- záznam z deníku -
18.1.2023
_________________________________________________
Moc jsme toho nenaspali. Tři hodiny nekvalitního spánku ve výšce nad 5300 m. Čeká nás několikahodinový výstup na nejvyšší vulkán na světě, Ojos del Salado, s následným sestupem.
O půl páté ráno snídáme. Všichni tři se cítíme skvěle. Před výstupem si ještě vezmu půl prášku na "výškovku" a jeden Ibuprofen.
05:40 - START!!!
Mám trochu obavy, že budu nejpomalejší a budu kluky zdržovat. Celou dobu se ale držím za Martinem a Lucas jde poslední. Musíme na něj čekat.
Po pár hodinách nasazujeme mačky a začíná "trocha zábavy"! Dohání nás Felipe, klučina co běží od Refugia ze 4500 m až na vrchol, téměř 2400 výškových m a 30 km. Martin dostal nápad. "Filipe, jdi s Felipem a dělej mu support. Já zůstanu s Lucasem a pomůžu mu dostat se na vrchol." říká. Felipa doprovázím až na hranu kráteru do 6800 m. Tam začínám cítit výšku a není mi dobře. Sedám si na kámen. Celý svět se bortí do mě. Mám mžitky před očima. Nemám energii ani vstát. Cítím se, jako by mě celý ten kráter žvýkal a dusil. Hlavou se mi honí myšlenky, že to asi nedám.
Jsem už kousek od vrcholu, 300 m a 90 m výškových nahoru. Rozhodnu se vzít pilulkový koktejl - Acylpyrin, Ibuprofen, Diluran a 200 mg kofeinu. Čekám, až to začne působit. Vidím jak od hrany kráteru ke mně kráčí dvě postavy. Zvedá se mi nálada. Jsou to Martin s Lucasem.
Martin je ale asi naštvaný. Máchá kolem sebe rukama a Lucas ten se skoro nehýbe. Dostal výškovou nemoc. Nemá sílu jít na vrchol. Naštěstí se z vrcholu vrací Felipe a jeho support team. Martin přikáže Lucasovi, ať jde dolů! Jsme z toho nešťastní, že s námi nemůže jít dál. Lucas schází dolů s Felipem a jeho support teamem.
S Martinem se prokousáváme posledními metry až k vrcholu. Musíme lézt. Co krok to se mi dělá černo před očima. Jsem skoro v 7000 m n. m.. Soustředím se na dech a jsem v klidu. Jistým krokem se blížím na vrchol. Martin tam už na mě čeká. Jsem tam!!!
S Martinem se objímáme a slzy štěstí se nám ženou do očí.
_____________________________________________
Pokračování příště...