Náš ambasador Filip Mihok na Islandu

V zajetí ledovcových stěn

Přinášíme Vám deníkový zápis z jednoho dne našeho ambasadora Filipa Mihoka (alias @montespirit), který si aktuálně užívá ledolezení na Islandu.

 

Falljokull

Falljokull v překladu padající ledovec je jeden z “jazyků” největšího ledovce, Vatnajokull, na Islandu a v Evropě. Tento obrovský ledovec tlačí přes horský hřeben do údolí svého malého bratříčka, Falljokull a ten padá dolů. To způsobuje, že na ledovci je spousta krásných a hlubokých trhlin, do kterých si slaním a pak si je vylezu nahoru.

Za rozbřesku

Je chladné, bezvětrné ráno. Vycházím za rozbřesku směrem k ledovci Falljokull. Za chvíli bude poledne a slunce teprve vychází. Vítejte v zimě na Islandu. Na zádech nesu velký batoh plný vybavení na solo lezení v ledu. Cítím v žilách nadšení z blížícího se dobrodružství.

Najít tu správnou stěnu

Mířím si to na upper plateau ledovce, kde se nachází pár kolmých hlubokých trhlin. Cestu nahoru míjím pár mých kamarádů, kteří provádí své klienty po ledovci. Mám u sebe pro jistotu vysílačku, když bych potřeboval pomoc. Obcházím pár drobných trhlin. Pozoruji vzdálené séraky po mé pravé straně, které občas padají a těším se až si vylezu dnešní první stěnku.

Ta správná

Je na čase si už vybrat nějakou z trhlin, které jsou kolem mě. Světla přes zimu moc není a čas utíká. Vybírám jednu pěknou kolmou trhlinu, která má tak dvanáct metrů. Vidím na její dno a vypadá to, že v ní můžu i bezpečně stát. Vytahují věci z batohu na štand. Dělám dvoje Abalakovy hodiny, kterými provlékám ploché smyce. Připravuji lano na slanění. Mám v plánu si prvně slanit dolů. Na solo top rope si pak vylézt na rozehřátí první cestu a zároveň si nachystat i šrouby s expreskami do stěny a pak si v klidu tahat cestu nahoru. První cesta je za mnou. Den je nádherný. Slunce zbarvuje oblohu do oranžova a ta se odráží v ledovci jako v zrcadle. Šrouby jsou ve stěně nachystané a já si za chvíli budu tahat cestu nahoru.

Adrenalin v krvi

Lano nachystané, jistící systém zkontrolovaný, cepíny v rukou a mačky v ledu. Jsem připravený. První úder do ledu rozbíjí krustu slabšího ledu, druhý úder do stejného místa a cepín se mi zahryzává do ledu jako nůž do másla. Nastoupám si nohama, postavím se do maček a udeřím druhým cepínem výš. Tohle opakuji, až po chvíli dolezám k první expresce. Cvakám do ní lano a sedám si abych si zkontroloval jistící systém. Vše je v pořádku a já pokračuji výš. Stěnu jsem si vylezl několikrát dokud se nezačalo stmívat. Když slunce začalo padat za obzor, sbalil jsem si své věci a utíkal jsem si to zpět k parkovišti.